Pro pobavení

Spousta přátel mi říká, že bych své zážitky měla psát. Kdykoli jim totiž vykládám nějaké příhody, které se mi staly v práci, škole či s přítelem na cestách, mohou se potrhat smíchy. Proto jsem se rozhodla vytvořit tuto rubriku, kde najdete různé historky (většinou spojené s cestováním). I zde tak můžete najít názorné příklady chování, kterého je lépe se vyvarovat :-) Na začátek jsem se rozhodla poodhalit zákulisí své průvodcovské profese.

Obsah:

Malý náhled do zákulisí průvodcovské činnosti aneb zážitky s turisty
Když se daří, tak se daří aneb jak vypadají naše výlety

Malý náhled do zákulisí průvodcovské činnosti aneb mé zážitky s turisty

O tom, že práce průvodce (pozor nemluvím o průvodcích na hradech a zámcích, tato práce nemá s průvodcovstvím téměř nic společného) není snadná, stojí spoustu nervů a času strávených samostudiem, o tom se už nemluví. Zato se ale občas s kolegy pěkně zasmějeme.

Zážitek první

„Rozumný turista“

Je horko, červenec, 30°C ve stínu. Italský turista vstoupí do autobusu. Následuje otázka: „Autobus není vybaven klimatizací?“. Já na to: „Ne, klimatizace je jen vepředu u pana řidiče.“ Ital se zděsí: „Tady vážně není klimatizace?“ Já opět: „Ne, není. Bohužel“. Ital si zaťuká na čelo: „Nejsem blázen. Nepojedu“. Otočí se na podpatku a odchází.

Měl recht, já bych v tom počasí taky nikam nejela. Jediné, co mi vrtá hlavou, je taková drobná otázka: „Neměli by být Italové na vedro zvyklí?“

Zážitk druhý

„Slovani si přece rozumějí“
Postarší polský manželský pár je mi přiřazen na prohlídku v češtině, protože Poláci a Češi si přece rozumějí, že. To, že si nerozumíme, jsme objevili záhy. Stejně jako to, že milí Poláci nemluví žádným cizím jazykem. Nevadí. Dám jim stručný plán výletu v češtině a oni si hledají informace o památkách ve svém tlustém knižním původci v rodném jazyce. Vyrážíme. Dojedeme na hrad Veveří. Za pomoci posunků a tištěného průvodce následuje otázka: "Toto není Pernštejn?"

Hláška sezóny

O tom, že průvodce musí být připraven na vše, svědčí i následující zážitek. Řidič se na mne obrátí uprostřed cesty úzkými klikatými uličkami. „Nějak nám selhávají brzdy“. Já na to (otupělá nedostatkem spánku a vedrem): „Nevadí, to dojedeme.“ Obracím se k lidem s úsměvem ve tváři: „Připomínám, že autobus je vybaven bezpečnostními pásy, takže se teď všichni pěkně připoutáme.“

Otázka sezóny

No a na závěr ještě otázka, která mě za letošní sezónu nejvíc dostala. Jeden Novozélanďan se mne ptá: „A kolik Evropa zažila válek?“. Takže je-li někdo z vás, čtenářů, milovníkem historie a chtělo by se mu to spočítat, můžete mi odpověď napsat v komentáři. Budu se těšit :)



Když se daří, tak se daří aneb jak vypadají naše výlety

Měla to být poklidná projížďka za krásného letního počasí… Nakonec se z toho spíš ukázala být spíš zkouška nervů (a to nejen našich :)).
x

Původní plán byl jednoduchý – po obědě vyrazit na krátkou projížďku na skútru do Velké Bíteše, zde se občerstvit ve výborné cukrárně U Zdubů a odsud vyrazit zpět domů přes Náměšť nad Oslavou a Mohelno. Nutno říci, že první část výletu klapala jako na drátku. Sluníčko svítilo, skútřík vesele hučel, v cukrárně jsme si dopřáli úžasnou zmrzlinu. Vlastně vše probíhalo zcela bezvadně, v Mohelnu jsme vzali benzín a pokračovali dál. Za vesnicí však z ničeho nic přestane fungovat motor, díky setrvačnosti (cesta byla z kopečka) jsme dojeli až na začátek obce Senorady, kde jsme zastavili. Vzhledem k tomu, že jsme před chvilkou tankovali, ptám se podezřele svého přítele a řidiče: „Jsi si jistý, že si nabral správný benzín?“ „Jo, byla to 95. Ale můžem se pro jistotu podívat na účtenku z benzínky.“ Chvilka štrachání v peněžence a máme to tu černé na bílém – Natural 95. Zde chybička nebude. Ptám se podezřívavě: „A máme olej“? Odpověď: “Ano, dolíval jsem plnou nádržku na začátku sezóny. Ale můžem zkontrolovat, jestli neutíká“. Následuje chvilka štrachání v kufru a moje drahá polovička vytahuje šroubovák a odšroubovává kryt. Já na to: „Nemám podržet ty šroubky? “Ne, to je v poho“, odvětí. Následuje mohutné kýchání: „Kruci, seno“.  Ano, nebyli bychom to my, kdybychom neměli okolo sebe diváky. Přes cestu seče starý dědoušek louku. Tím se však nenecháme rozptýlit, tváříme se zcela nenápadně, jako že víme, co děláme, že. Naše pátrání však výsledek nepřinese, oleje je dostatek. Zato však nyní postrádáme jeden šroubek od krytu. Následuje telefonní hovor s naším kamarádem, který se nám stará o auto, Martinem. Já mezitím hledám ztracený šroubek mezi kamínky a pískem. Martin nám dává tip, že by to mohlo být pojistkami. Prý bývají u světel. Moje polovička se pokouší odšroubovat horní kryt, já si tentokrát již beru šroubky do ruky. Mezitím nás dojíždí v autě jiný dědoušek, kterého jsme asi před hodinou předjeli. Na chvilku se mě zmocní deprese. Nezjistili jsme, jak odmontovat horní kryt, ale zato jsem našla šroubek! Vzdáváme to a voláme asistenční linku naší pojišťovny. Aspoň vyzkoušíme naši havarijní pojistku, že.  Asistenční linka se nachází v Praze. Borec na lince si nechá nadiktovat všechny možná čísla, a pak se vyptává, kde jsme. Popisujeme mu trasu. Dotyčný na druhé straně linky začíná být lehce zmaten a klade nám záludné dotazy jako: „Je to okres Třebíč“? Což samozřejmě nevíme, žádnou ceduli jsme neviděli :) Následuje otázka: “Jste sám“? Ne, se spolujezdcem." Na druhé straně linky je ticho a údiv: „Takže dvě osoby?" „Ano, dvě“. Výborně! Poté, co v Praze pochopili, že :

a) ano, na jižní Moravě opravdu nemáme servis na každém rohu a

b) dokonce se dá jet na motocyklu i se spolujezdcem, 

jsme domluveni a přijede pro nás odtahovka. Potkáme se ve středu vesnice. Naštěstí ani nemusíme tlačit, stačí nasednout a gravitace vykoná vše za nás. Zaparkujeme před hospodou, kde si dáváme kafíčko a čekání si zkracujeme telefonními hovory se: 

- svými přáteli (kteří se skvěle baví tím, že pro skútr může jet odtah)

- helpdeskem (který nás kontroluje, zda žijeme)

- a pánem z odtahovky, který bloudí. 

Navíc nás informuje, že si musel vzít velký tahač. Bezva, není nad to dopřát místním nějaký ten zážitek o kterém mohou vykládat ještě o Vánocích, že. Přijíždí pán z odtahovky. Říká, že je to v pohodě, že už jel i pro babetu. Nakládal ji před plnou cukrárnou a všichni zákazníci se prý vyběhli ven podívat. My jsme na tom ještě dobře, na nás se všichni koukají jen obrovským proskleným oknem. Poté, co uspořádáme místním opilcům představení, vyrážíme směrem do Brna. 

Vlastně je nám krásně. Kocháme se západem slunce a vykládáme své zážitky z cest. Za chvilku jsme na místě určení, necháváme se vyložit i s naším dopravním prostředkem před servisem, kde ho necháváme stát a vyrážíme domů pro plachtu a řetěz – tentokrát už po svých. Konec se zdá být idylický, avšak na večer hlásí bouřky. Vypadá to, že tentokrát se předpověď nemýlí. Funíme do kopečka, je nám vedro, nad našimi hlavami se honí  bouřkové mraky a okolo šlehají blesky. Neztrácím optimismus: „Ty helmy můžeme použít místo deštníku, ne.“ Nadšené odpovědi se však nedočkám, místo toho přidáváme do kroku. „To dojdem aspoň k Tescu a odsud se popovezem autobusem“. Když přicházíme k Tescu, začínají padat první kapky. Autobus však kupodivu jede a po jednom přestupu se ocitáme doma, kde bereme plachtu a řetěz, nasedáme do auta a vyrážíme opět k našemu (nyní již mezi přáteli slavnému), stroji. Využíváme obrovského propagačního deštníku jedné nejmenovanné plynárenské společnosti a zatímco já držím deštník, můj protějšek otírá a zakrývá skútr. Sotva tuto náročnou činnost dokončíme, déšť ustává. Domů jsme se nakonec dostali po 23 hod. (a na výlet jsme vyjížděli po 14h).  Není nad to si užít trochu adrenalinu!

Někdo by mohl říct, že výlet se nevydařil. Opak je však pravdou. Proč? Nebýt této drobné příhody:

a) nemohli bychom si ověřit, že naše pojištění opravdu funguje (žádnou spoluúčast jsme neplatili, vše bylo v ceně)

b) neměli bychom umytý skútr

c) … a také bychom neměli veselou historku k pondělnímu obědu pro své kolegy :) Může se to zdát jako historka pro pobavení.  Naše výlety se však jen hemží podobnými zážitky. O tom svědčí i slova mé kolegyně z práce: „Já se vždycky tak těším, s čím v pondělí přijdeš“.

A co vy, využíváte havarijní pojištění?